25/01/16 - Deprese

25. ledna 2016 v 23:58 | Key |  Rok 2016
Okey posledních pár dní nestíhám :D takže to teď trošku shrnu:
Ještě na úvod - mléčná mono skvěle funguje! :) ze 60,5 na 59,3! Momentálně moje váha kmitá mezi 59 a 60 kily. Ale máme krátce po úplňku a měsíc na ústupu podporuje hubnutí ;)

V sobotu jsem si dala k dopolední svačině (snídani) bábovku a kokosové mléko. Po obědě (míchaná vajíčka rozmixovaná s banánem a javorovým sirupem na kokosovém oleji) jsem byla dvě hodiny na běžkách. Svačina = francouzské brambory se zeleninou; večeři obstaral cottage sýr. Večer jsem 5 hodin tančila na plese (a pěkně svižně :D tvořili jsme s kamarádem dokonale sehranou dvojici a lítali po parketě sem a tam). Tam jsem si dala ještě dva párky a kousek chleba, protože jinak bych sebou asi sekla.
No snědla jsem skoro 2 000 kcal, ale nakonec jsem spálila přes 2 500 kcal, takže jsem stejně byla v mínusu.

V neděli byla ke svačině (snídani) opět bábovka, k obědu pohankové palačinky, další svačinu tvořila paprika a pak jsem jela s kamarádem bruslit na hodinu a půl na stadion. Potom jsem přijela domů hladová a dala si knackerbroty s žervé. Snězeno 1 000 kcal, ale naštěstí jsem to tím bruslením sklepla na 700 kcal.

Pondělí + škola = dokonalé stavy deprese po většinu dne :(

(Teď si tady chystám vylít srdce - pokud vás to nezajímá, následující odstavec klidně přeskočte. Nebudu se zlobit.)
Občas mě to popadá víc než jindy, ale stále to ve mě je. Nezájem o okolní dění, pocity spoutání, bezmoc a beznaděj, uvěznění v systému, nucení do jakékoliv činnosti, potřeba brečet a absolutní nechutenství. Já to ve škole zkrátka nesnáším! Nejde o předměty nebo obor (s tím jsem spokojená), ale o přístup učitelů, prostředí a vztahy ve třídě. Nemám si tam ani s kým pořádně popovídat. Nikdo si mě nevšímá. A já vlastně ani nevím, jestli z toho mám být smutná, nebo se radovat. Navíc já jsem člověk, který potřebuje pocit svobody a věci zorganizované podle svých představ. To, že jsem prakticky nucená trávit každý den až deset hodin na místě, kde si připadám jako v kleci spoutaná těžkými řetězi a doma potom pro samou únavu ani nejsem schopná si utřídit svoje osobní věci, což vyvolává pocit života v chaosu, mi vůbec nedělá dobře.
Čili každý můj všední den se už nějakou dobu skládá z vězení, psychického mučení a chaosu. A já se bojím, že jestli s tím brzy něco neudělám, tak se už vážně zhroutím. Jedinou světlou stránkou jsou víkendy, ale ty většinou utečou příliš rychle :(
Čím dál častěji mě dostávají záchvaty strachu a hysterie. Zavřu se v pokoji a brečím a brečím.
Pocity... úplně mě zaplaví. Připomínají mi, jak se cítím bezmocně, jako tupá loutka, která nesmí dělat to, co by ji bavilo, protože každý její krok vede loutkař. Všichni jsme jen blbý ovce chycený v nesmyslným systému. Veřejnost nám náš osud vlastně dávno předem určila! Jdi do školy! Pracuj! Měj rodinu! Chcípni! A na tomhle je založená naše "vyspělá" civilizace. Všichni jsme jen zneužíváni a ovládáni vyšší mocí. Na našich snech a přáních nikomu nezáleží. Naše osobní cíle jsou pro společnost jednoduše nežádoucí. Čas nám pak proteče mezi prsty a my zjistíme, že vlastně celý náš život byla jedna velká lež. A já se s tím prostě nedokážu smířit, protože si chci žít po svém, ale někdo tam vejš řekl, že nesmím. Nechci svůj život promarnit :(

Těžko říct, jaký byl dnešní příjem kalorií, protože jsem odpoledne hodně zvracela (tipuju, že jsem snědla asi 1 000 kcal, ale kolik toho šlo ven vážně netuším). Dopoledne jsem skoro nejedla, ale doma jsem to pak trochu přehnala a žaludek se s tím prostě nesmířil :/ Podělala jsem to -_- Jinak pitný režim byl dodržen a hrála jsem 30 min basket, splnila jajinčinu dnešní výzvu a zacvičila si 25 min cardio (to všechno by mělo dát něco kolem -420 kcal). Musim být navenek silná, protože mé okolí to ode mě očekává a vyžaduje. Příští týden máme prázdniny, tak snad se při nich trošku srovnám.

Omlouvám se, že vás zahlcuji svými problémy. Doufám, že se máte skvěle a všechno vám vychází :)

 


Komentáře

1 quthin quthin | Web | 26. ledna 2016 v 7:42 | Reagovat

Presne! Stereotyp, vsichni delaji to sami

2 verrone verrone | Web | 26. ledna 2016 v 10:53 | Reagovat

podobne som sa cítila aj ja.. a jediné čo ti môžem poradiť že naozaj sa s tým musíš popasovať sama a nájsť si cestu, nie kde to všetko zmizne, ale kde sa s tým naučíš žiť.. raz to príde a raz to odíde.. bohužial toto je kruh, poznám to.

3 Bí | Web | 26. ledna 2016 v 18:51 | Reagovat

hrozně mě mrzí, jak to ve škole máš.. taky jsem tím prošla:(

4 cassey cassey | Web | 26. ledna 2016 v 22:02 | Reagovat

moc ti gratuluji k té spoustě pohybu co máš, je to to nejlepší, co můžeš dělat :)

5 hledam-sama-sebe hledam-sama-sebe | Web | 27. ledna 2016 v 11:53 | Reagovat

Doufám, že ti bude lépe.

6 Madd. Madd. | E-mail | 27. ledna 2016 v 17:21 | Reagovat

Já mám naštěstí skvělé spolužáky, takže ty dny utíkají docela rychle. A většina učitelů se taky dá zvládnout,  časem k nám přilnuli.
Je mi to moc líto,  drž se, prosím :)

7 Bí | Web | 28. ledna 2016 v 14:37 | Reagovat

Ahoj, musela jsem změnit blog, tak si mě prosím přepiš :/ :( <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama